ROMA IN THE RESISTANCE ENG / CZ
When I was a little girl, my granny used to tell me various stories about my great grandfather. His name was Ján Lacko and he was a Roma partisan. During the Second World War he was imprisoned in a detention, later concentration camp at Dubnica nad Váhom. German troops burned down his house and the Heimatschutz took the six members of his family into the forest, where they were shot in cold blood.
My grandmother’s stories had a great influence on me, and as an adult I decided to return to the story of my great grandfather. I started to search. Working with historians and ethnologists, I spent almost two years researching in archives and museums, and visiting the descendants of Roma partisans. I discovered that the Roma resistance is a forgotten chapter of our history. Roma were not only victims of the war. They took an active part in the partisan movement in several countries – Russia, the former Yugoslavia, Slovakia, Czechia, Italy and elsewhere.
I asked myself how it had happened that society did not know about the Roma in the resistance? Why is there almost nobody left to tell the stories of the Roma resistance members?
Today I am the bearer of my grandmother’s memories in her stories about my great grandfather, and I have discovered further stories of Roma resistance members.
I feel a great responsibility to hand over these memories to society and to preserve the stories of the Roma in the resistance movement from being totally lost, so that the fighters do not die a second time.
Vera Lacková – initiator and author of the exhibition
The exhibition Roma in the Resistance looks at the issue of how memory, forgetting and the representation of historical events are mutually connected. It points to the selective character of the commemoration and communication of such an important milestone in our history as the Slovak National Uprising.
In addition to Slovaks and Roma, representatives of many other ethnic groups fought for the freedom of the Slovak nation in the Slovak National Uprising. The uprising did not bring people together on the basis of ethnicity, but on the basis of certain values and convictions. The silence regarding the participation of Roma in the uprising is the result of several factors, which have to be examined in more detail.
She aims to symbolically right the historic injustice towards the Roma ethnic group with an exhibition that is at the same time a counter-memorial to the Roma heroes.
The exhibition communicates the deeds of the Roma heroes during the uprising, and brings selected motifs and stories from their personal lives, the lives of their families and descendants. Besides five participants in the resistance whose identity is known we want also to commemorate the heroes whose names we no longer know.
It draws attention to the importance of the fates of Roma heroes, and at the same time it poses questions of the permanence and temporality of monuments as such.
Daniel Grúň, curator
Roma in the Slovak National Uprising
The Slovak National Uprising broke out on 29 August 1944. The armed resistance by insurgent military units – partisans – expressed the will of all democratically-minded people to stand up against the pro-Nazi regime of the Slovak Republic, which was a satellite of the Nazi Third Reich. After the withdrawal of the partisans in autumn 1944 there followed repression and the killing of civilians. The repression was carried out by SS members and the Emergency Division H, the emergency divisions of the Hlinka Guard, which also killed Roma civilians.
Few people, however, know that Roma were not only victims. Many of them were also involved in the Slovak National Uprising. Thanks to their knowledge of the terrain, they acted as an excellent connection between the partisans in the mountains and the civilians who helped them. They took into the forests food, supplies, news from the village and reports of the movement of enemy units. Many Roma died because they were considered by Nazi ideology to be “Untermensch”. The largest numbers of Roma men, women and children were killed in Kremnička, Nemecká, Kováčová and Zvolen. The communities where there were the largest proportions of Roma amongst those killed include Ilija, Čierny Balog, Tisovec, Krupina, Lutila, Horný and Dolný Turček.
Many Roma men were directly involved in the partisan groups, fighting and dying alongside soldiers and fellow partisans. They were mostly Roma who had joined partisan groups after they were released from military service. Many had been part of the First Czechoslovak Army Corps, which had been formed on the territory of the Soviet Union and included soldiers who had deserted from the Slovak “Rapid” Division, among them Roma soldiers.
The partisan activity of individuals often took its toll on their families. Whole families were murdered on suspicion that a Roma partisan had taken part in the uprising. Especially after the uprising was put down, the repressions became more intensive and sometimes whole villages were torched.
After liberation it was in many cases very difficult for Roma who had taken part in the uprising to prove their participation. No one ascribed importance to their testimonies. Only exceptionally can we find written sources preserving the testimonies of direct Roma participants in the uprising and of the repression of civilians. Post-war generations have not handed down these memories, or only in exceptional cases. Roma almost completely blanked out memories of the holocaust and wartime, and only rarely did they talk about them to their children. No historical research took place. The stories of Roma partisans and their families were forgotten for good.
Roma in the resistance on the territory of the Protectorate of Bohemia and Moravia
After the Munich Agreement the Czechoslovak Republic broke up and two states were formed. In Bohemia and Moravia the Protectorate of Bohemia and Moravia was created on 16 March 1939. The Nazis included the Protectorate in the framework of the Third Reich, and it was ruled by a protectorate government with military protection.
The presence of German occupying troops, the Gestapo and the protectorate Czech police force significantly impeded resistance activity. Exceptional measures gradually isolated “Gypsies” and opened the way to the ruthless “final solution” of the so-called gypsy question. Protectorate collection camps were created at Lety near Písek and Hodonín near Kunštát. Most of the protectorate Roma were taken from the camps to the gypsy camp at Auschwitz – Birkenau, where they died in the gas chambers.
Those who became involved in insurgent activity were mostly individuals who fought on the side of the insurgents for various reasons. In the cases recorded by us, they were mostly individuals who were imprisoned in one of the concentration camps and managed to escape. The reason was in many cases revenge, since they lost most of their family.
As with the Slovak military republic, only in exceptional cases do we find written records of the Roma partisans‘ testimonies.
_________________________________
O ROMA ANDRO ODBOJIS ROMANO
E ekspozicija dikhel o tematos pal romane odbojara andro dujto baro mariben. E autorka hiňi romaňi filmarka e Vera Lacková, savi e ekspozicija kerďa jekhetanes la Media Voice, le kuratoriha le Danieloha Grúňoha the vitvarno – produkčno skupinaha Gutenart. Angluňi hin e paramisi pal lakere dadeskero papus, savo has romano partizanos u vičinenas les Ján Lacko. E vistava tiš dikhel o historicko -etnologicko avrirodkeriben. O avrirodkeriben kamel te phenel, sar o Roma andro dujto baro mariben dživenas the či has andro SNP/Slovensko nacijakero uprehazdľipen – soske, so the save aktiviti o Roma andro odbojis kerenas. Čače leperibeneha, savo hin irimen the le materijalenca, save has kidle upre kamas le manušenge te anel kala bisterde paramisa the oda, so predžiďile o manuša, save has andro odbojis, u marenas pen vaš o slovenske the čechike manuša. O autobijograficko avrirodkeriben savo kerďa e Vera Lacková hin pal o manuša, save the te len has aver etnicita pen gele te marel mujal o bibachtaľipen. E vistava avela phundraďi andro ďives kana avela eftavardešthepandž berš akorestar, sar has o SNP.
Imar sar somas cikňi čhajori ta mange e baba delas duma pal mire dadeskero papus. Vičinenas les Ján Lacko the has romano partizanos. Andro dujto baro mariben les ile andre bertena – paľis oda has koncentračno taboris andre Dubnica nad Váhom, ňemecko armada leske labarďa o kher the Heimatschutz iľa šov manušen leskera famiľijatar andro veš, kaj len viľinde.
Našťi bisteravas la babakero vakeriben u sar somas bari, chudľom te rodel o informaciji pal dadeskero papus. Le historikenca the le etnologenca vaj duj berš rodavas andro archiva, andro muzeuma the phiravas pal romane famiľiji kaj has andro dujto baro mariben o murša paš o partizana, abo sar slugadža. Akor dikhľom, hoj romano odbojis hin andre historija bisterdo. O Roma na has ča marde andro dujto baro mariben. Korkore kamenas tiš vareso mujal o Ňemci te kerel. Has maškar o partizana andro buter thema – e Rusija, e Juhoslavija, e Slovensko the e Česko, o Talijansko the aver.
Phučavas: “Sar oda, hoj pal o Roma so has andro odbojis o manuša nadžanen? Soske pal kada, so o Roma kerenas ňiko na del duma?”
Adaďives pal la babakero leperiben pre dadeskero papus vakerav me u arakhľom mek aver paramisi pal romane odbojara.
Kamav, te o manuša pal kada džanen u kamav te dikhen o paramisa pal o Roma andro odbojis, te na aven bisterde the te nameren mek jekhvar.
E Vera Lacková – e iniciátorka the e autorka savi kerďa e vistava
O Roma andro Slovensko nacijakero uprehazdľipen
SNP has andro 29. augustos 1944. Sar pes thode andro mariben o vojenske jednotki – o partizana sikhade, hoj o manuša, save kamen e demokracija, nakamen te e Slovensko repubľika ľikerel paš o nacisticko režimos. E Slovensko has dži akor sar satelitos, savo ľikerelas e nacisticko sar phenenas “tretia ríša”. Sar pen o partizana andro jesos cirdle pale, chudle o Ňemci but manušen te lel palal. O represaliji kerenas o slugadža khatar o SS the e Pohovostvo skupina H, oda has Hlinkovo garda, save lenas palal the le Romen. But manuša na džanen, hoj o Roma na has ča marde andro dujto baro mariben. Andro SNP has but Roma. Prindžarenas o terenos the šaj denas o informaciji le partizanenge the le manušenge, save le partizanenge denas o vast. Hordinenas lenge andro veš o chaben, o provijantos, o hiri le gavendar the o hiri khatar the kaj džan o Ňemci. But romane manuša mule ča vašoda, bo len e nacisticko ideologija dikhelas sar manušen, bijal e paťiv. Nekhbuter romane murša, džuvľija the o čhavore has murdarde andre Kremňička, Ňemecká, Kováčová, andre Zvolena. Paš o gava kaj has murdarde nekhbuter Roma perenas tiš e Ilija, Čierný Balos, Tisovec, Krupina, Lutila, Horný a DolnýTurček.
Buter romane murša has kijo partizana, marenas pen the merenas jekhetanes le partizanenca. Kijo partizana phirenas o romane murša, so len mukhle khatar o slugadža. Has maškar lende but Roma khatar Peršo československo armadno zboros, savo has kerdo andro Sovjetsko svezos the le slugadžendar, save denašle khatar e slovensko Rychlá divízija, has odoj the romane slugadža.
Te has vareko paš o partizana, has vašoda marďi leskeri famiľija. Te thovavenas varekas, hoj ľikerel, abo hin paš o partizana, murdarde avri leskera famiľija. Sar tradle pale le partizanen, ta o represalija has igen zorale, najekhvar labarde avri o romane gava.
Sar has pal o mariben, has predal o Roma pharo te sikhavel, hoj has paš o partizana. Te palal vakerenas, ňiko lenge napaťalas. Andro ľila nane but irimen pal o Roma, save pen marenas andro odbojis the sar len lenas o Ňemci palal. O manuša, so dživenas pal o baro dujto mariben pal kada navakeren u te vakeren, ta na but. O leperiben pro holokaustos the o dujto baro mariben o Roma kamenas te bisterel u le čhavorenge pal kada but duma nadenas. Na has kerdo historicko avrirodkeriben. O paramisi pal romane partizana the lengere famiľiji ačhile bisterde.
O Roma andro odbojis andro Protektoratos Čechi the e Morava
E Československo repubľika pes pal e Mnichovsko dovakeriben rozpeľa the ačhile duj thema. Pro Čechi the e Morava has kerdo 16. marcoste o Protektorát Čechy a Morava. O Protektoratos o nacista rachinenas andre Ňemecko riša, savi ľikerelas andro vast o rajaripen the le slugadžen.
Has odoj o ňemecka okupačna slugadža, o Gestapos, protektoratno čechiko policija, ta delas pes phares te kerel o dobojis. O Ňemci kerde “Mimoriadné opatrenia”, oda has avka, hoj le Romen mukhenas andre izolacija the phundrade penge o drom, sar len savoren te murdarel. Vičinenas oda “konečné riešenie” andro phučibena pal o Roma. Has kerde protektoratna tabora, kaj kidenas le Romen. Oda has andro Hodonín u Kunštátu the o Lety u Písku. Maj savore Roma khatar o tabora has bičhade andro koncentračno taboris Auschwitz -Birkenau, kaj mule andro khera le gazoha/plinoha.
Andro odbojis has o murša vaš buter phučibena. So amen džanas, džalas pal o manuša, save has andre romane tabora u denašle odari. Nakamenas le Ňemcen, bo lenge murdarde le manušen khatar e famiľija.
Avka sar the pre Slovensko na arakhaha but ľila pal o romane manuša andro odbojis. Hin čepo ľila, kaj hin irimen, so akor o romane partizana andro odbojis kerenas.
_________________________________
ROMOVÉ V ODBOJI CZ
Výstava se tematicky zaměřuje na příběhy romských odbojářů za druhé světové války. Autorka výstavy, romská filmařka Vera Lacková, vychází především z životního příběhu svého pradědečka, romského partyzána Jána Lacka. Zároveň vychází i z pracného historicko-etnologického výzkumu, který zkoumal situaci a postavení Romů za druhé světové války, jejich zapojení do Slovenského národního povstání a jejich motivaci, činnost a aktivitu v odboji. Prostřednictvím konkrétních příběhů respondentů a shromážděného materiálu chceme veřejnosti přiblížit zapomenuté příběhy a osudy lidí, kteří s nasazením vlastního života přispěli k osvobození slovenského a českého národa od fašismu během 2. světové války. Autobiografické pátrání Very Lackové přináší příběhy lidí, kteří se navzdory svému etnickému původu dokázali spojit proti zlu.
Osudy několika romských partyzánů režisérka zpracovala ve filmu Jak jsem se stala partyzánkou.
Výstava vznikla ve spolupráci se společnostmi: Media Voice, Film & Sociologie a Kruton.
Kurátoři: Daniel Grúň, Věra Lacková
Koncepce a realizace: Lucie Davidová Patáková a Jana Němcová
Už v dětství mi babička vyprávěla příběhy o mém pradědečkovi. Jmenoval se Ján Lacko a byl to romský partyzán. Za druhé světové války byl vězněn v zajišťovacím a později koncentračním táboře v Dubnici nad Váhom a německé jednotky mu zatím vypálily dům a domobranci z Heimatschutz odvedli jeho šestičlennou rodinu do lesa a tam ji chladnokrevně popravili.
Babiččino vyprávění mě ovlivnilo natolik, že jsem se jako dospělá rozhodla k pradědečkově příběhu vrátit, a začala jsem o jeho osudu zjišťovat víc. Spolu s historiky a etnology jsem téměř dva roky pátrala v archivech a muzeích a navštěvovala potomky romských partyzánů a vojáků. Zjistila jsem při tom, že romský odboj je vytrženou kapitolou našich dějin. Romové nebyli jen oběťmi války. Aktivně se zapojili do partyzánského hnutí hned v několika zemích: v Rusku, v bývalé Jugoslávii, na Slovensku, v Česku, v Itálii i jinde.
Ptala jsem se sama sebe, jak je možné, že společnost o Romech v odboji neví. Proč jejich příběhy z odboje už téměř nikdo nevypráví?
Dnes jsem já nositelkou babiččiných vzpomínek na osud mého pradědečka a vedle toho jsem objevila i další příběhy romských odbojářů.
Cítím opravdovou zodpovědnost za to, abych tyto vzpomínky předala společnosti a zachránila příběhy Romů v odboji před úplným vymizením z paměti, aby nezemřeli podruhé.
Vera Lacková, iniciátorka a autorka výstavy a režisérka filmu Jak jsem se stala partyzánkou
Výstava Romové v odboji se zabývá otázkou, jaké je vzájemné propojení mezi pamětí, zapomínáním a reprezentací historických událostí. Poukazuje na selektivní charakter připomínání a zpřítomňování významného mezníku našich dějin, Slovenského národního povstání.
Kromě Slováků a Romů bojovali v SNP za svobodu slovenského národa i zástupci mnoha dalších etnik. SNP nesjednocovalo lidi na základě etnické příslušnosti, ale na základě jistých hodnot a přesvědčení. Mlčení o účasti Romů na povstání je důsledkem řady faktorů, které je potřeba podrobněji zkoumat. Výstava je založena na zprostředkování činů romských hrdinů během SNP a představuje vybrané motivy a příběhy z jejich osobního života a ze života jejich rodin a potomků. Vedle pěti účastníků odboje, jejichž totožnost je nám známá, chceme připomenout i hrdiny, jejichž jména neznáme. Zviditelňuje důležitost osudu romských hrdinů a zároveň nastoluje otázku trvanlivosti a dočasnosti památníku jako takového.
Daniel Grúň, kurátor
Romové ve Slovenském národním povstání
Slovenské národní povstání vypuklo 29. srpna 1944. Ozbrojený odpor povstaleckých vojenských jednotek – partyzánů – vyjadřoval vůli všech demokraticky smýšlejících lidí postavit se proti pronacistickému režimu Slovenské republiky, která byla satelitem nacistické tzv. třetí říše. Po ústupu povstalců na podzim 1944 docházelo k represím a fyzické likvidaci civilního obyvatelstva. Represí se dopouštěli příslušníci SS, operační skupiny H a pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy a fyzicky likvidovali i romské obyvatelstvo.
Málokdo však ví, že Romové nebyli jen oběťmi. Mnozí z nich se také zapojili do Slovenského národního povstání. Díky své dobré znalosti terénu se stali výbornými spojkami mezi partyzány v horách a jejich podporovateli z řad běžného obyvatelstva. Přinášeli partyzánům do lesů jídlo, zásoby, zprávy z obcí a informace o pohybu nepřátelských jednotek. Mnoho Romů zahynulo proto, že byli podle nacistické ideologie považováni za „podlidi“. Nejvíce romských mužů, žen a dětí bylo povražděno v Kremničce, Nemecké, Kováčové a ve Zvolenu. Mezi obce, z nichž pocházelo nejvíce zavražděných Romů, patří Ilija, Čierny Balog, Tisovec, Krupina, Lutila a Horný a Dolný Turček.
Mnoho Romů se přímo zapojilo do partyzánských skupin, bojovali a umírali po boku vojáků a partyzánů. Většina z těchto Romů se k partyzánským skupinám přidala po propuštění z vojenské služby. Mnozí z nich byli součástí 1. československého armádního sboru, který se zformoval na území Sovětského svazu, a to i z vojáků, kteří dezertovali ze slovenské tzv. Rychlé divize, mezi nimiž byli i Romové.
Partyzánská činnost jednotlivců měla často neblahý vliv na osud jejich blízkých. Celé rodiny romských partyzánů byly vyvražděny pro podezření z účasti na povstání. Represe zesílily zejména po potlačení povstání a nezřídka byly vypalovány celé osady.
Po osvobození bylo pro romské účastníky povstání často velice obtížné svou účast na povstání prokázat. Jejich svědectvím nikdo nepřikládal váhu. Jen výjimečně lze najít písemné doklady, které zachycují výpovědi přímých romských účastníků povstání a represí, kterým bylo vystaveno civilní obyvatelstvo. Poválečné generace tyto vzpomínky dále nešířily buď vůbec, nebo jen ve výjimečných případech. Vzpomínky na holocaust a válečné období Romové spíše vytěsňovali a jen málokdy je vyprávěli svým dětem. Nebyl proveden žádný historický výzkum. Příběhy romských partyzánů a jejich rodin tak byly nadobro zapomenuty.
Romové v odboji v protektorátu Čechy a Morava
Československá republika se po mnichovské dohodě rozpadla a místo ní vznikly dva státy. Dne 16. března 1939 byl v Čechách a na Moravě zřízen protektorát Čechy a Morava. Ten byl nacisty začleněn do rámce Německé říše, která dohlížela na protektorátní vládu a vojenskou ochranu.
Přítomnost německých okupačních vojsk, gestapa a protektorátní české policie značně ztěžovala odbojovou činnost. Mimořádná opatření tzv. Cikány postupně izolovala a otevřela cestu k bezohlednému „konečnému řešení“ tzv. cikánské otázky. Protektorátní sběrné tábory byly zřízeny v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Většina protektorátních Romů byla z táborů transportována do cikánského tábora v Osvětimi-Březince a tam zahynula v plynových komorách.
Do povstalecké činnosti se zapojovali většinou jednotlivci, které k boji na straně povstalců vedly různé důvody. V případech, jež jsme zaznamenali, se nejčastěji jednalo o osoby, které byly vězněny v některém ze sběrných táborů, ale podařilo se jim uprchnout. Mnohdy je k odboji vedla pomsta, protože přišli o většinu rodiny. Stejně jako v případě válečné Slovenské republiky lze jen vzácně najít písemné doklady, které by zachycovaly výpovědi romských partyzánů.